pondělí 11. dubna 2016

Říjnový seznam, Jeffery Deaver

Kniha mě zaujala už svým popisem – „krimiromán psaný od konce“. To jsem si prostě nemohla nechat ujít. Detektivky mám ráda, a zvlášť Jeffery Deaver je umí napsat opravdu dobře a poutavě. Při čtení jeho knížek měním názor na vraha každých dvacet stránek, a stejně mě na konci překvapí. Takže – jaké to vlastně bude, když budu už na začátku vědět, jak to dopadne?

Říjnový seznam začíná trochu kostrbatě. V úvodní kapitole čeká nervózní matka na zprávu o svém uneseném dítěti, přitom řeší tajný říjnový seznam a konverzuje s neznámým mužem, který ji má z nějakého důvodu hlídat. Během následujících dvou kapitol autor zmiňuje zhruba dvacet dalších neznámých postav a rekapituluje střípky mnoha událostí, které se z pohledu čtenáře dosud nestaly. Opravdu netypický začátek. Chtěla bych napsat, že k tomu, abyste se zorientovali v postavách vystupujících v knize, potřebujete zhruba čtyři kapitoly. Chvíli jsem si to alespoň myslela, protože při čtení páté jsem skutečně měla dojem, že už do všech postav vidím. V polovině knížky jsem ovšem zjistila, že téměř nikdo není tím, kým se zdál být.

„Moment, jak to, že žije? Vždyť ho zabili! Aha, já vlastně čtu odzadu.“

Říjnový seznam jsem nedokázala ani odložit, ani přemýšlet, jak by to mohlo být. Prostě to nešlo. Děj téměř na samém začátku knihy nabral takový spád, že jsem nestíhala ani upíjet čaj. A přitom se vše odehrává během pouhých tří dnů – od pátku do neděle. Tedy – od neděle do pátku. V průběhu celého příběhu autor podsouvá čtenáři spousty myšlenek a umně s ním manipuluje. Věci, které se v jedné kapitole zdají být velice podstatné, ztrácejí v té další jakýkoliv význam. Autor dokázal precizně vykreslit hlavní postavu, kterou jsem si okamžitě oblíbila. K její dceři, která v knize podle mě hrála důležitou roli, však neposkytl téměř žádné informace, nezmiňoval ji nikterak často, nepopsal, jaká je, co se v ní odehrává apod., což je podle mě škoda. Ráda bych se o ni bála trochu více, zážitek z knihy by to určitě ještě umocnilo. Na knize mi také trochu vadilo, že jsem se díky formě psaní – od konce na začátek – občas ztrácela v posloupnosti dějové linie.


Žádné komentáře:

Okomentovat