„Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku“ – tohle prostě zaujme i když nechcete. A já zrovna chtěla. Ódinovo dítě mi dalo zabrat (v tom nejvíc pozitivním smyslu) a tak jsem měla chuť na nějakou oddechovku.
50 různých povídek, které spojuje to, že se odehrály v minulosti a nejsou mezi lidmi příliš známé. Stalin, Hitler, ale i pes či holub. Ty všechny můžete v knize potkat. Autor knihy je také popisován jako mistrovský vypravěč historických příběhů. To zní opravdu dobře, takže jsem se do knihy pustila. Hned na začátek bych měla výtku k tomu „mistrovský vypravěč“. Pod tím si představuji stav, kdy sedím s očima přilepenýma ke knize a nedokážu je odtrhnout ani v momentě, kdy už deset minut marně šátrám po hrnku s čajem. To tady bohužel nenastalo. Asi po dvaceti stránkách knihy mě upoutala moucha na stropě. Po dalších pěti uvadající list na fialce. Prostě jsem se nemohla nějak začíst. Za to mínus. Co se týče originality, četla jsem, že mnoho historek z knihy je již známo díky historickým časopisům. Avšak za sebe musím říct, že z těch padesáti jsem znala asi jen dvě. Za tohle tedy zase plus.
Některé příběhy zaujmou více, některé méně. Jako další plusový bod počítám i fakt, že kniha nemá nijak moc stránek. Takže i když třeba tolik nezaujme, dá se dočíst. Čekala jsem však víc. Humor, překvapení. To se bohužel nekonalo. Sečteno a podtrženo – nenadchne, ale ani neurazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat