Kroky vraha, Dům na samotě - Michaela Klevisová

Určitě to znáte – přečtete jednu knihu, a protože už je večer (ráno, oběd, moc hezky), ihned se pustíte do další s tím, že recenzi na tu první napíšete hned zítra. Potud vše OK a asi nic zvláštního. Ale když ta druhá je kniha je od stejného autora a nese nápadně moc prvků z knihy předešlé – začíná to být zajímavé.

O jakých knihách je řeč? První titul nese název „Kroky vraha“ a druhý „Dům na samotě“. Obě od české autorky Michaely Klevisové. Jako první jsem začala číst „Kroky vraha“. Protože při výběru žánru nejčastěji sahám po detektivkách, očekávala jsem klasickou dějovou linii – stala se vražda, vše se točí kolem ni. V tomhle mě ale

autorka doběhla. Ano, stala se vražda, ale po pár stránkách ustoupila do pozadí rodinným a sousedským pletkám. Chvíli jsem z toho byla trochu vykolejená a pořád čekala, kdy se vrátí k vraždě. Ale najednou jsem se přistihla, že mě vlastně ty osobní příběhy hrdinů baví.

K samotné vraždě se autorka vrací až téměř na konci, kdy už se ptám, zda ta slečna na začátku neumřela naprosto zbytečně. Nakonec tedy stejně vyjde najevo, že opravdu umřela téměř zbytečně (rozuměj, nebyla nijak důležitá pro děj knihy), což jsem u detektivky tak úplně nečekala. Přišlo mi, že je příběh vystavěný spíše na řešení rodinných problémů, přetvařování a bojování se sousedy a také rozplétání minulosti hlavní hrdinky.

Protože se v knize vyskytovaly momenty, které mi ne úplně seděly do aktuálního děje a nebyly vysvětleny, čekala jsem na závěr nějaké rozuzlení. Ani to se však nekonalo. Kniha najednou skončila a já zaraženě hleděla na poslední stranu. Na to, jak dlouho a celkem košatě se rozvíjela, skončila opravdu nečekaně rychle. Řekla bych až unáhleně.

Abych to shrnula - klíčovými faktory pro tuto knihu byly především rodinné a partnerské vztahy, hospodský, tajemná minulost, vraždy na pozadí a především ukvapený závěr.

Hned jsem tedy otevřela knihu druhou – Dům na samotě. Už asi po 20 stranách mi příběh začal být povědomý. Vražda, která se tváří, že vlastně vůbec není pro knihu důležitá, hospodský, složité sousedské i rodinné vztahy. To už jsem přeci před chvíli četla! Ještě nikdy se mi nestalo, abych na dvě knihy psala jednu recenzi. Ale tady by opravdu samostatná recenze byla jen kopií té první. Pouze s jinými postavami a námětem. Ne, že bych byla úplně zklamaná – Dům na samotě byl přeci jen o trochu více detektivkou než Kroky vraha (i když dle názvu to tak nevypadá J). Nicméně žádné nadšení z knihy se opravdu nedostavilo.

Po přečtení druhé knihy jsem se se směsicí strachu a zvědavosti vrhla na třetí – „Ostrov šedých mnichů“. Asi u desáté strany jsem se mohla pohodlně opřít a s radostí číst dále. Kniha má jiný námět! Nikdy bych neřekla, že se z něčeho takového budu radovat. Takže „Ostrov šedých mnichů“ dostane svoji samostatnou recenzi.